Hlavní stránka  Členové  Akce  Řada šifer  Fotky  Odkazy  Diskuze  Tým  

Tým:      KVÍK!
Složení:  Soňa, Tíman, Vítek, Wal, Vent
Datum:    2.-3. 11. 2012
Umístění: 12. šifra, neoficiálně kolem 30. místa z 252 týmů
Autor:    Soňa

TMOU 14° - zamotala nám hlavu

A to již v kvalifikaci. Po loňských zkušenostech jsem si jen přála, aby nám to šlo letos o něco lépe. Že však projdeme zcela hladce a do hry budeme vstupovat ze 43. místa by mě ani ve snu nenapadlo. Stejně jako to, že se děj našeho loňského komiksu pro divoké karty může tak trochu stát skutečností a že šílené nápady, které jsme doma před startem vymýšleli, budou téměř odpovídat realitě…

Paranoia se pak začala rozvíjet jedné říjnové soboty, kdy jsme s Vítkem vyrazili na kolo a v Kohoutovicích potkali taktéž na kole Toma Hanžla s Kačkou Píchovou. V cíli se sice Tom dušoval, že byli opravdu jen na výletě, ale věřte něco takového organizátorovi, kterého pár týdnů před hrou potkáte 50 metrů od cíle…

Poslední informace před hrou – start proběhne v areálu koupaliště Riviéra. Cože? Že dojdeme z domu na start hry za 10 minut? To jako fakt? A počkat, to bychom se mohli stavit doma na čaj, až bude zima… Tatínek dokonce vymyslel geniální plán: z ústředí v pokojíčku budou jednotliví běžci vysíláni na nedaleká stanoviště, kde vyzvednou šifru a donesou ji k vyřešení do tepla. No řekněte, nezní to jako pitomost?

První překážka se vyskytla dříve, než jsem čekala, a to již při vstupu do areálu. V posledních informacích sice stálo, že hlavní vstup z ulice Bauerova se bude po začátku hry zamykat, ale že do té doby bude zamčený vstup po lávce přes řeku psáno nebylo. Martin se sice snažil přesvědčit mne, že ten plot přelezu (v organizátorském plánku je označen jako „nepřekonatelný“), ale nakonec se org s klíči a slovy „Jsme nečekali, že by tudy někdo mohl přijít…“ objevil.

Atmosféra na startu byla nádherná, startovní šifra podivná. Kluci se vydali pro indicie a já začala vystřihovat podivný ementálový pásek. Ještě než se kolegové stihli vrátit, poskládala jsem takový ten tvar (prý je to flexagon) a ignorovala Walovu poznámku, že by to přece mělo jít poskládat taky zrcadlově. Že chceme dostat myš k sýru bylo jasné, jak to udělat za chvíli už taky. Ale co teď? Máme podivný tvar s podivnými klikatými čárami. Zkoušeli jsme počítat křížení na trase, díly trasy, prostě všechno, co se spočítat dalo. Maminka psala, že kolem prošlo už několik týmů a míří k rozhledně. Moje předtuchy se tedy vyplňují, skutečně budu luštit doma. Ale počkat, vždyť už hodnou chvíli koukám na čelovkami blikající pás na Červeném kopci… Ventův nápad, že by se to možná dalo zase rozdělat, bohužel zapadl, takže řešení jsme si přečetli až s návodem od orgů a vyrazili na Červený kopec.

Tam na nás čekala nejen spousta týmů, ale také zákaznická telefonní linka pro bezradná děvčata, naštěstí v papírovém přepisu. Trvalo nám jenom hodinu a půl, než jsme od sestavování stromů došli k Červené Karkulce, ujasnili si děj pohádky, přečetli řešení „Mitrovskych“ a shodli se na tom, že nám to k navigaci stačí a Sněhurku s Popelkou si tedy můžeme dovolit ignorovat.

U letohrádku Mitrovských se nám toto rozhodnutí potvrdilo jako správné, neboť Sněhurka ani Popelka v minulé šifře nebyly. S pexesem a údivem nad tím, že se setkáváme na jednom stanovišti s Pralinkami, jsme se odebrali do tepla přilehlé restaurace. Krásné a nepříliš obtížné pexeso nás pak poslalo k Anthroposu. Hned před restaurací mi zvoní telefon, ale není to maminka, nýbrž konkurenční spřátelený tým. Co se to děje? „Ahoj. V pravidlech je myslím něco o tom, že tým může využít nápovědu na telefonu, pakliže se to týká faktů. No a když tady bydlíš, tak jsme si říkali, že bys nám mohla poradit, kde je na Kamenném vrchu nějaký jez…“

U Anthroposu jsme se poprvé setkali s kruhovými objezdy alias chobotničkami požírajícími písmenka. Množství týmů v okolí dávalo tušit, že tahle šifra opravdu je tak složitá, jak se na první pohled zdá a že hra je fakt nějaká divná, když sem s námi přišel Chlýftým a další tým hlásil úplně jiné upřesnítko. Luštění se ujal hlavně Martin s Walem. Mé zaujetí touto šifrou pokleslo k nule v momentě, kdy Wal začal vypisovat a řešit matici osmi rovnic s osmi neznámými. Martin zkouší jiné postupy, Vent se krmí, Vítek se snaží taky něco vymyslet a mně opět volají kamarádi.

„Není náhodu na Kamenném vrchu nějaká věž? Ono to J je dost pěkný, ale tak V by to mohlo být taky…“

Společnými silami jsme si s kruhovými objezdy poradili i my, (použití semaforu na kruhových objezdech nám jako geniální vtip docvaklo až doma), ale místo mnou očekávané rozhledny je řešením RIVIERA. Cestou rozvíjíme teorie o tom, kolikrát se sem ještě podíváme, kde si bude moci Vent zaplavat a že by bylo poměrně vtipné, kdyby na Riviéře byl i cíl.

Počkat, vždyť to je to stejné jako na startu! I se všemi pokyny! Jak z toho teda mohly některé týmy získat jiné řešení? Kluci odchází zjistit, jestli se i teď rozdávají indicie a Wal připomíná svou myšlenku o zrcadlově obráceném složení útvaru. Indicie tenhle nápad potvrzují. Ač jsem na startu byla z týmu jediná, kdo byl schopen s flexagonem hýbat, teď ne a ne složit to zrcadlově. Ještě že je nás víc. Znova putujeme s myškami k jejich sýrům, vyvracíme Martinův dojem, že to kreslí úplně stejnou cestu jako minule a po 75 minutách od vyzvednutí šifry čteme KAMENNY VRCH JEZ.

Se skvělou náladou se vydáváme domů. Vítek jenom shodil batoh a pár tepelných vrstev a vydal se pro šifru, kvůli telefonátům s kamarády však na rozhlednu. My ostatní se zatím zabydlujeme v pokoji, stavím vodu na čaj a vůbec mám skvělou náladu. Za chvíli se vrací splavený Vítek se šifrou, jejíž označení však nenavazuje na předchozí… Aha, přeci jsme chtěli jezírko, ne rozhlednu! Takže znovu do kopce, tentokrát se chce protáhnout i Vent. Vracejí se s půvabnou textovou šifrou, kterou máme rychle hotovou.

K pomníku na Lesní běžíme s Vítkem jenom v tričkách a mikinách - na Tmou, v listopadu v noci! Doma chvílku bádáme nad textem a podivnými drátky, až Venta napadne je zahřát… a řešení je na světě. Posílá nás však znovu k Anthroposu, takže do termosek doléváme horký čaj, nazouváme suché ponožky a vyrážíme vstříc kruhovým objezdům.

Chvilku jsme si mysleli, že to bude nejrychleji vyřešená šifra v dějinách našeho týmu, protože to přece nejde vyluštit jinak než minule. I my se proto přidáváme k hledání šifry 200 m východně od Riviéry. Naštěstí si Martin opět ví rady, takže zanedlouho čte ML HORA. V autobuse se téměř naplňuje komiksový příběh – nedoháníme Chlýftým, nýbrž Alberty. Půvab okamžiku ještě umocňuje krásný východ slunce nad Brnem.

„Živelná“ šifra nás příliš nezpomalila (to jsme zvládli sami špatnou navigací), na Wala však dopadla ranní krize. Naštěstí ji překonal hned na další šifře – v lese na Zátmí jsme totiž našli spoooustu provázků natahaných mezi stromy a ve Walovi se probudila jeho vášeň pro brněnskou MHD. Orientace v systému a nalezení malé trubičky s miniaturou další šifry tedy nepředstavovaly problém, s výkladem už to bylo horší.

On-of, in-out, je potřeba se protáhnout. Textová potěšila, cesta ke starému známému dubu Trojáku s vidinou postupu dále k Žebětínu už méně. A což teprve když jsme našli cosi jako obrázkový graf s poznámkou, abychom dávali pozor při přecházení silnice… Naštěstí se mozkové buňky zase probraly k životu a mé oblíbené hledání asociací celkem odsýpalo. Řešení na sebe také nenechalo dlouho čekat, ovšem pro nás bylo letos posledním. Do cíle jsme odcházeli s báječným pocitem, že končíme s vyluštěnou šifrou, došli jsme dál, než jsme čekali a největší problémy nám dělal startovní ementál.

Co říci závěrem? Zdá se mi to téměř neuvěřitelné, ale letošní Tmou byla pro KVÍK! snad nejvydařenější šifrovačkou vůbec. Všechny šifry byly hezké, z našeho pohledu některé i lehké, jiné nám rozšířily obzory toho, co všechno je možné s šifrou udělat a kolikrát ji lze recyklovat. Výjimečná byla i atmosféra – výhled z Riviéry na řetěz světýlek na Červeném kopci, výhled z Červeného kopce na Brno a bludičky v lískoveckém lesoparku, setkávání s přáteli v nečekaných chvílích, svítání při druhém odchodu z kruhových objezdů… TMOU 14° mi zkrátka vrátila chuť dál trávit dny i noci nad všelijakými klikyháky. Díky!


© KVÍK!, vytvořil Tíman, obrázky © Paul Kidby, fotky © http://rush.php5.cz
Dotazy, připomínky a podobné věci pište na mail kvik.tym@seznam.cz nebo do diskuze.